Na událost Speak Easy se nám na Facebooku a Couchsurfingu přidalo okolo dvaceti lidí, když jsme s předstihem dorazili do kavárny, byla plná, kromě dvou stolů. S Duongem a Sarthakem jsme se tam nějak vmáčkli a vyčkávali příchodu ostatních.
Přišel Indonésanoněmec, takže jsme konverzovali německy, pak přišel Číňan, který se chtěl zlepšit v angličtině. Byl to obyčejný dělník, o to zajímavější diskuze to však byla. Do Singapuru přišel před rokem a momentálně pracuje na stavbě nového metra. Šestnácthodinové směny má na denním pořádku, kontroluje, jestli jsou kolejnice správně usazeny. Když není co na práci, dají mu volno, to se však moc často nestává. Šel z práce a vypadal znaveně, jeho vyhlídky tady nejsou nijak velké, už by se chtěl vrátit do Číny. Má jen dočasné vízum. Každou chvíli musí jezdit přes most do Malajsie, aby mu ho prodloužili. Dělníci to tady řeší takhle, vezmou si autobus, překročí hranici, pak se vrátí a je to, mohou zůstat o pár měsíců déle. Snad to vláda povoluje vědomě, kdyby jí to vadilo, všechny by je hezky zbičovali a poslali tam, odkud přišli. Levnou pracovní sílu ochotnou dělat podřadné práce potřebují, když se tu totiž přistěhovalci zabydlí a založí rodinu, jejich děti se obvykle vyšvihnou o třídu výš, proto potřebují neustále nové a nové várky dělníků. Navíc staví jako šílení, Singapuřani vtipně říkávají, že je jeřáb singapurským národním ptákem.
Docela jsem toho člověka litoval. Jeho životem je práce, přitom má i jiné zájmy, snad i postrádá asijského ducha, který se s takovým životem spokojí, prostopoval Čínu i Austrálii a touží po návratu domů, situace v Číně ovšem není úplně růžová, takže se trochu zdráhá a upisuje se k doživotnímu trestu, muset tady pracovat až do smrti. Věřím, že je po čase těžké se vrátit, pokud mohou, zůstávají.
Dalšími příchozími byli indický student a mladá Singapuřanka. Debata byla příjemná, rád se bavívám s lidmi, co tu žijí delší dobu, protože je vždycky o čem. Tentokát jsme se bavili hlášeními v metru, pokaždé, když je mezi stanicemi delší interval, pustí hlášení: „Kdybyste spatřili podezřele vypadající osobu, nahlašte to prosím naší ochrance.“ Dříve odkazovali na telefonní číslo, pro obrovské množství zbytečných telefonátů museli linku zrušit. Hlášení jsou tu v oblibě. Mezi dvěma stanicemi okružní linky je tak dlouhý interval, že nestačí ani tohle upozornění, proto poděkují za cestování se SMRT a popřejí šťastnou cestu, snad aby se jejich řádní občané na chvilku nezamysleli.
Opět jsme byli ti, kdo museli celou událost rozpustit, číslo se od minule nezvětšilo, i přes velký počet účastníků na sociálních sítích, alespoň ale dostáváme pozitivní ohlasy. Třeba se to příště rozjede.
Přišel Indonésanoněmec, takže jsme konverzovali německy, pak přišel Číňan, který se chtěl zlepšit v angličtině. Byl to obyčejný dělník, o to zajímavější diskuze to však byla. Do Singapuru přišel před rokem a momentálně pracuje na stavbě nového metra. Šestnácthodinové směny má na denním pořádku, kontroluje, jestli jsou kolejnice správně usazeny. Když není co na práci, dají mu volno, to se však moc často nestává. Šel z práce a vypadal znaveně, jeho vyhlídky tady nejsou nijak velké, už by se chtěl vrátit do Číny. Má jen dočasné vízum. Každou chvíli musí jezdit přes most do Malajsie, aby mu ho prodloužili. Dělníci to tady řeší takhle, vezmou si autobus, překročí hranici, pak se vrátí a je to, mohou zůstat o pár měsíců déle. Snad to vláda povoluje vědomě, kdyby jí to vadilo, všechny by je hezky zbičovali a poslali tam, odkud přišli. Levnou pracovní sílu ochotnou dělat podřadné práce potřebují, když se tu totiž přistěhovalci zabydlí a založí rodinu, jejich děti se obvykle vyšvihnou o třídu výš, proto potřebují neustále nové a nové várky dělníků. Navíc staví jako šílení, Singapuřani vtipně říkávají, že je jeřáb singapurským národním ptákem.
Docela jsem toho člověka litoval. Jeho životem je práce, přitom má i jiné zájmy, snad i postrádá asijského ducha, který se s takovým životem spokojí, prostopoval Čínu i Austrálii a touží po návratu domů, situace v Číně ovšem není úplně růžová, takže se trochu zdráhá a upisuje se k doživotnímu trestu, muset tady pracovat až do smrti. Věřím, že je po čase těžké se vrátit, pokud mohou, zůstávají.
Dalšími příchozími byli indický student a mladá Singapuřanka. Debata byla příjemná, rád se bavívám s lidmi, co tu žijí delší dobu, protože je vždycky o čem. Tentokát jsme se bavili hlášeními v metru, pokaždé, když je mezi stanicemi delší interval, pustí hlášení: „Kdybyste spatřili podezřele vypadající osobu, nahlašte to prosím naší ochrance.“ Dříve odkazovali na telefonní číslo, pro obrovské množství zbytečných telefonátů museli linku zrušit. Hlášení jsou tu v oblibě. Mezi dvěma stanicemi okružní linky je tak dlouhý interval, že nestačí ani tohle upozornění, proto poděkují za cestování se SMRT a popřejí šťastnou cestu, snad aby se jejich řádní občané na chvilku nezamysleli.
Opět jsme byli ti, kdo museli celou událost rozpustit, číslo se od minule nezvětšilo, i přes velký počet účastníků na sociálních sítích, alespoň ale dostáváme pozitivní ohlasy. Třeba se to příště rozjede.
Žádné komentáře:
Okomentovat